Listnaté dřeviny
Akát false acacia, robinia pseudoacacia
Akát je jedním z ceněných houževnatých a trvanlivých dřev, které se dobře nebo středně dobře opracovává. Původní domovinou akátu byly jihovýchodní cíp USA a v Evropě zejména Maďarsko. Dnes jej můžeme najít téměř na všech světadílech v opadavých lesích mírného pásu. Akát je citlivý na mráz, ale výborně odolává emisím, vodě, houbám a hmyzu.
Extrakt z jádrového dřeva působí jako ochranná látka proti houbám způsobujícím bílou a hnědou hnilobu.
Bělové dřevo je úzké (asi 1 cm), světle žluté až nazelenale žluté, zatímco jádrové dřevo má žlutozelenou až nazelenale hnědou barvu a tmavne do zlatohněda. Jeho textura je hrubě rýžkovaná a velmi dekorativní. Lze jej přibarvit tak, aby se podobal dubu, ořechu nebo teaku. Dosahuje stáří až 100 let.
Buk beech, fagus silvatica
Buk se vyskytuje zejména v západní, střední a jihovýchodní Evropě a je zde jedním z nejrozšířenějších listnatých stromů (asi 10 % celkové evropské lesní plochy). Je citlivý na nízké teploty a pozdní mrazy. Dřevo buku je načervenale žluté až načervenale hnědé, fakultativní nepravé jádro je červené až červenohnědé. Jemně rýžkovaná a málo dekorativní textura je na tangenciálním řezu lehce fládrovaná (vzácněji pommelé), na radiálním řezu lehce pruhovaná.
Nejvýše se buk dožívá 250 až 300 let, jeho mýtní věk je 100 až 140 let a červené jádro se začíná tvořit přibližně v 80 letech. Pro krájení se buk připravuje jednoduchým půlením, půlením na výšku a křížovým dělením. Dřevo je dobře opracovatelné a je možné jej namořit na třešeň, mahagon a jiné druhy dřev.
Dub bílý (americký) white (rock, basket, yellow, cow) oak, Quercus alba
Existuje přibližně 500 druhů a variant dubů, ale pouze 14 z nich má význam pro světový obchod se dřevem a jen 7 je označováno jako „bílý dub“. Dřevo dubu exportují zejména Spojené státy a Kanada, kde se mu daří zejména na provlhčených rovinách a v nižších polohách vysočin.
Obecně lze říci, že čím širší jsou letokruhy, tím obtížněji se dubové dřevo zpracovává. Běl, 2–8 cm široká, má bělavou až okrovou barvu a je málo odolná vůči houbám a hmyzu. Jádrové dřevo více kolísá co do barvy mezi žlutohnědou a středně hnědou ve všech odstínech, ale je oproti běli středně trvanlivé a odolává povětrnostním vlivům. Textura je dekorativní, na radiálním řezu pruhovaná a výrazně zrcátková a na tangenciálním řezu fládrovaná.
Dub červený american red oak, Quercus rubra
Dub červený je dobře opracovatelný druh dubu. Vyskytuje se zejména v severovýchodní oblasti USA a jihovýchodní Kanadě; ve střední a jižní Evropě zdomácněl před více než 200 lety. Rychle vysychá a je ho proto třeba (jak řezivo tak kulatinu) chránit před přímým slunečním zářením.
Běl široká 2–8 cm má světle šedou až načervenale šedou barvu, jádrové dřevo je šedohnědé až červenohnědé a mírně tmavne. Dřevo dubu červeného velmi dobře odolává povětrnostním vlivům, ale často jej napadají houby a hmyz. Textura je dekorativní, lesklá, na radiálním řezu pruhovaná, rýglovaná a vlivem nápadných zrcátek skvrnitá, na tangenciálním řezu je fládrovaná.
Jasan common ash, Fraxinus excelsior
Domovinami jasanu jsou Evropa, střední Rusko a Přední Asie. Může růst ve vlhkých a kyprých půdách, kde je jeho dřevo dlouhovlákné a extrémně pružné, ale i v kamenitých a suchých vápnitých půdách, kde je naopak dřevo krátkovlákné a křehké.
Hranice mezi bělí a jádrovým dřevem nemusí být vždy jasně patrná; bělové dřevo je široké a světlé, jádrové dřevo je nažloutlé až načervenale bílé, často nepravidelně šmouhované nebo pruhované vlivem rozdílně barevných vrstev. Dřevo jasanu má velmi dekorativní texturu pruhovanou a rýglovanou na radiálním řezu a fládrovanou kořenicovou na řezu tangenciálním. Není vhodné pro venkovní použití, protože není odolné vůči povětrnostním vlivům, ale dobře odolává kyselinám a louhům. Jasanové dřevo je dobře ručně i strojně opracovatelné.
Javor klen maple, acer pseudoplatanus
Javor klen najdeme zejména v severozápadní Evropě, na Balkánském poloostrově a na západním Kavkaze. Vybírá si vlhké půdy bohaté na minerály. Javorové dřevo má vlivem pozdní tvorby jádra nažloutle bílou až bílou barvu. V čerstvém stavu má slabě načervenalý nádech, později tmavne a žloutne. Textura je velmi dekorativní, hladká a hedvábně lesklá; na tangenciálním řezu slabě fládrovaná, vlnitá a kořenicová, na radiálním řezu slabě pruhovaná a rýglovaná.
Umělé sušení je třeba provádět velmi obezřetně s ohledem na možný vznik zabarvení a výsušných trhlin. Dřevo javoru se používá pro vnitřní stavební účely, na sportovní nářadí, kreslící potřeby a hračky.
Jilm horní elm, Ulmus glabra
Roste ve většině jihoevropských pohoří smíšeně s javorem, bukem, jasanem a lípou. Severní hranici výskytu představuje 65°–70° severní šířky. Nevýhodou je malá trvanlivost bělového i jádrového dřeva, zejména v zemi nebo pod vodou.
Běl je nažloutle bílá až šedá s kolísavou šířkou, jádrové dřevo je světle hnědé. Dlouhé skladování vede k barevnému přiblížení běle a jádra. Textura je lesklá, hrubě rýžkovaná a velmi dekorativní, fládrovaná na tangenciálním řezu a pruhovaná na radiálním řezu. Nejžádanější jsou kořenicové dýhy. Dožívá se až 400 let, přičemž mýtní zralost se pohybuje mezi 60 a 70 lety.
Jilm polní elm, Ulmus carpinifolia
Vyskytuje se většinou v rovinách v Evropě, severní Africe a Asii (jižní Sibiř, amurská oblast). Anatomické rozlišení od jilmu horního je velmi obtížné. Obě dřeviny mají ve všech směrech blízké vlastnosti a liší se pouze barvou jádrového dřeva, která je u jilmu polního výrazně tmavší (čokoládově hnědá).
Kaštan european chesnut, castanea sativa
Kaštan je teplomilná dřevina. Vyskytuje se v západní a jižní Evropě, v Malé Asii a severní Africe přibližně ve stejných oblastech, jako vinná réva. V horách roste ve výšce až 1200 metrů. Bělové dřevo kaštanu je šedobílé, jádrové dřevo je nažloutle hnědé až tmavě hnědé a tmavne. Kůra obsahuje 8-14% tříslovin, které se používají k vydělávání kůží, a plody jsou jedlé.
Textura je na tangenciálním řezu fládrovaná (příležitostně plamenitá) a na radiálním řezu pruhovaná, případně rýglovaná. Obchoduje se také s dýhou s dekorativní kořenicovou texturou. Dřevo kaštanu je dobře opracovatelné, pro krájení se připravuje jednoduchým půlením a křížovým dělením. Používá se mimo jiné na lamelové nosníky, nosné trámy, ploty, piloty a ochranná zařízení proti lavinám.
Olše lepkavá black alder, Alnus glutinosa
Upřednostňuje vlhké hlinité půdy, a proto ji často najdeme ve shlucích podél potoků, řek, v močálech a naplaveninách. Olše z lesa nemá ve spodní části kmene téměř žádné větve, zatímco olše z břehů potoků apod. má hrubé suky a je sbíhavá.
Dřevo po pokácení vlivem vzduchu nejprve červená, posléze tmavne do červenohnědé. Je odolné zejména ve vodě, neodolává povětrnostním vlivům a na vzduchu je málo trvanlivé. Textura je stejnoměrná, málo dekorativní a jemně rýžkovaná. Dřevo olše se dobře soustruží, řeže, brousí, ohýbá a spojuje hřebíky i šrouby a je vhodné jako imitace mahagonu, ořechu a třešně.
Ořech black walnut, juglans regia
S ořechem se můžeme nejčastěji setkat ve střední, západní a jižní Evropě, kultivován však byl také v Malé Asii, severní Africe, severní Indii, Číně a omezeně v USA, Argentině, jižní Africe a Austrálii. Bělové dřevo ořechu je šedobílé až načervenale bíle a běl má tloušťku od 5 do 10 cm. Jádrové dřevo má velmi variabilní barvu od světle až po tmavě hnědou, může však být také šedé. Často se vyskytuje tmavé žilkování. Někdy se v barvě objevují i našedlé, načervenalé a nafialovělé složky. Na tangenciálním řezu je textura vlivem uspořádání pórů fládrovaná, případně plamenitá či kořenicová; na radiálním řezu pruhovaná, příležitostně rýglovaná. Textura je velmi dekorativní a může být i drapé nebo pyramidální.
Ořech bývá obvykle vykopán i s pařezovou částí. Z kmenů s výraznými kořenovými náběhy se pak získávají krátké ale cenné "hlavové" dýhy. Dřevo je snadno opracovatelné a pro krájení se připravuje jednoduchým půlením, křížovým dělením a dělením na čtvrtě. V současné době je již zajištění ořechových výřezů velmi obtížné, a proto se obvykle ořech nahrazuje jinými zaměnitelnými dřevy (např. bété, dibeta, kokko, imbuia, ořech australský a další).
Osika poplar (aspen), Populus tremula
Osika má velmi široké území růstu. Je naprosto nenáročná na klima a půdu, ale upřednostňuje čerstvé a vlhké půdy bohaté na minerály. Na severu tvoří hranici výskytu 70°–71° severní šířky a ve švýcarsku ji najdeme v nadmořské výšce až 2000 m nad mořem. Roste většinou společně s břízou a olší.
Dřevo je bělavé až nažloutle bílé a málo dekorativní, se stejnoměrnou, slabě fládrovanou a pruhovanou texturou. Má malou trvanlivost, neodolává povětrnostním vlivům ani houbám a hmyzu. Čerstvé dřevo snadněji opracovatelné než suché.
Topol black poplar, populus nigra
Topol roste hlavně ve střední a jižní Evropě v lužních lesích, na volných prostranstvích podél cest a na pastvinách. Bělové dřevo je bělavé až nažloutle bílé, jádrové dřevo má světle hnědou až nazelenale hnědou barvu a poblíž dřeně je slabě načervenalé. Textura je jemně rýžkovaná a všeobecně málo dekorativní (kromě velmi dekorativních mázdřitých kusů), na tangenciálním řezu nevýrazně fládrovaná a kořenicová, na radiálním řezu nevýrazně pruhovaná.
Kácení uschlých kmenů je problematické v důsledku žmolících se pilin a následného zahřívání pilových listů. Nezbytné je tedy chlazení vodou. Obsah vody v jádru je po pokácení 185 % a proto je i po tří až čtyř měsíčním skladování možné krájení i loupání bez paření.
