Spojovací prostředky - kolíky
Mezi tradiční spojovací prostředky se řadí dřevěné kolíky neboli hmoždinky, anglicky nazývané „pegs, pins, trunnels, treenails, nebo dowels“.
Staré anglické rčení říká: „kolíky jsou hřebíky pro timber frame“.
Původní technologie roubených staveb v hojné míře užívala dřevěných spojovacích prostředků — klínů a kolíků (hmoždinek). Ačkoliv se po celá staletí spoje prvků rozvíjely, dřevěné kolíky zůstaly stejné. Jsou vyrobeny z tvrdého, přímo rostlého dřeva. V ideálním případě z bílého dubu („white oak“) nebo akátu („locust“). Dalšími vhodnými dřevinami jsou javor („maple“) a červený dub („red oak“).
Průměr kolíků se pochybuje kolem 1" (25,4 mm). V případě, že kolík neslouží pouze k fixaci prvku, ale má za úkol také přenášet smyk, bývá jeho průměr 1.5" (38,1 mm).
Aplikace kolíků
Kolíky se zarážejí do předvrtaných otvorů a zpravidla procházejí skrz. Poloha kolíku ve spoji je zajištěna pomocí třecích sil vzniklých v okamžiku zaražení kolíku pomocí 6,8 až 9 kilogramového kladiva (15 — 25 lb). Délka kolíků se volí minimálně o 2" (50,8 mm) delší než je délka předvrtaného otvoru.
Ručně řezané kolíky Hand cut pegs
Jedná se o nejstarší a doposud velmi oblíbený druh kolíku, zejména pro jeho snadnou ruční výrobu. Kolíky jsou zpravidla vyřezávány z vysušeného dřeva a narozdíl od zvětšených kolíků je není třeba máčet ve lněném oleji pro snazší aplikaci.
Vykroužené zvětšené Turned oversized
Používá se vysušené dřevo, problém kolíků vyrobených z vysušeného dřeva se projevuje štípáním jejich konců při zatloukání do otvoru. V praxi se pak kolíky máčejí v lněném oleji nebo potírají kostním mýdlem či vosím parafínem.
Vykroužené s náběhem Turned tapered pegs
Tento typ kolíků se vyrábí z nevysušeného dřeva a máčí se ve lněném oleji pro snazší aplikaci.
Použití
Tyto spojovací prostředky sice v dnešní době nahradili kovové šrouby a styčníkové plechy, ale v některých odůvodněných případech je lze použít i dnes.
Pro jejich použití existuje několik argumentů:
- rekonstrukce objektu původními technologiemi
- vysoké estetické požadavky na interiér, kde jsou všechny spoje viditelné
- přiblížení se zdravému způsobu života, tzv. „Baubiologie“
Při návrhu konstrukce využívající dřevěné spojovací prostředky se tedy musí projektant/statik vypořádat s požadavky stavebních norem a věnovat pozornost detailům dřevěných spojů.
Možnými řešeními problémů jsou:
- vhodný výběr spoje (síly ve spoji dřevěných prvků jsou přenášeny tvarem spoje a ne kolíky - ty slouží pouze pro fixaci polohy.)
- změna profilů a vhodný návrh konstrukce
- použití dřevěných příložek pro zvětšení profilu, případně na zakrytí ocelových spojů
- pečlivě volené umístění ocelového spojovacího prostředku (ukrytí šroubu za viditelnou hranu, zapuštění šroubu a vložení dřevěného kloboučku nebo přetmelení)